ZSU: Méďo, zastav Kazachstán!

Hokejistům stojí nyní v cestě reprezentanti Kazachstánu. Mají na svém kontě dva vyhrané zápasy a skóre 18:0. Jejich nájezdům bude v české brance čelit 22letý student TU Liberec a brankář libereckých Bílých Tygrů. Co o něm víme?

Talentovaný brankář Michal Nedvídek se narodil 13. května 1987 ve východočeském Opočně. S hokejem však začínal již v Liberci. „Na bruslích jsem poprvé stál v pěti letech. Táta mě tehdy vozil v Liberci na veřejně bruslení, a tam si mě všiml trenér přípravky Adamec, kterému jsem se asi zalíbil. U něho jsem pak také absolvoval své první hokejové „krůčky“. Překvapivé je, že Michala to do branky ze začátku netáhlo. „Začínal jsem jako v hráč v poli, klasické pravé křídlo. Docela mi to šlo, i když jsem měl poměrně jednoduchý styl. Na útočné modré si vzít puk a hurá k brance zavěsit. Měl jsem však problém, protože jsem nějak neměl odhad a býval jsem často v offsidu.“

A jak se tedy Michal dostal do branky? „Přišlo to neplánovaně, na jeden zápas jsme neměli brankáře a trenér Adamec si nás i s rodiči svolal a zeptal se, jestli to některý z nás nechce v brance zkusit. Podíval jsem se na tátu a ten na to kývnul. Přihlásil jsem se, no a v brance jsem, jak už to tak bývá, zůstal.“ S tím souvisí i volba hokejového vzoru. „Já ani klasický vzor nemám, snažím si brát od každého něco. Líbil se mi ale Martin Brodeaur, zejména pro práci s holí.“

V osmi letech Michal přešel na klasickou školu hokejistů - školu U Školy. „Byli jsme ve třídě jen samí kluci - hokejisti. Náš ročník měl vcelku úspěchy a mně se také dařilo. Získal jsem několikrát cenu pro nejlepšího brankáře turnaje. V deváté třídě jsem byl vybrán do reprezentace Libereckého kraje a po turnaji s ostatními kraji vyhlášen nejužitečnějším hráčem týmu. Na přelomu základní a střední školy jsem se pak probojoval mezi nejlepší gólmany v republice a zúčastnil jsem se reprezentačního kempu do 16-ti let. Tam se mi velmi dařilo.“

V Michalově kariéře však nebyly jen šťastné chvíle a v jednu chvíli málem skončil s hokejem. „V dorostu to nebylo ze začátku nejlepší. Měl jsem vynikajícího konkurenta a téměř celý rok jsem strávil na střídačce. V tu chvíli jsem vážně uvažoval, že s hokejem skončím a raději se budu věnovat studiu.“ Dorostu se však tento ročník nevydařil, a před následující sezónou tak přišlo k týmu trenérské duo Čermák - Špinka. "Povedla se mi letní příprava, dostal jsem od trenérů důvěru a stal jsem se jedničkou.“

Po ukončení sezóny následoval přesun z dorostu do juniorů a ten nikdy nebývá jednoduchý. „Měl jsem štěstí, že v té době začal juniory trénovat Vl. Čermák, který mě z dorostu dobře znal. První rok jsem se pravidelně střídal s o dva roky starším kolegou. Sezóna se našemu týmu povedla a skončili jsme mezi juniory třetí v republice.“

S dresem s lvíčkem na prsou měl Michal již zkušenosti. Poprvé ho okusil o Vánocích roku 2004, kdy byl pozván do reprezentace „18“ pro Turnaj pěti ve Švýcarsku. Poté přišla již zmíněná pozvánka na konci sezóny 2005/2006, díky které se Michal podíval na turnaj „dvacítek“ v Rusku. „Bral jsem to jako odměnu za povedenou sezónu. Byl to super pocit, stát tam a poslouchat českou hymnu.“ Michal se v Rusku předvedl a domů si tak mimo jiné odvezl cenu pro nejlepšího hráče zápasu. I těmito výkony si Michal řekl o pozornost reprezentačních trenérů pro další sezónu. „Na přelomu srpna a září jsem byl s „dvacítkou“ na turnaji ve Švédsku a v listopadu jsem absolvoval Turnaj čtyř v České republice, kde jsem byl vyhlášen nejlepším hráčem utkání a po skončení turnaje oceněn jako jeho nejlepší brankář.“

Před sezónou 2006/2007 si Michala trenér brankářů Kapoun vytáhl do „áčka“. „Byla to pro mě obrovská motivace, strašně jsem se chtěl prodrat do hlavního týmu pro sezónu.“ To se povedlo, a Michal tak poprvé nakoukl mezi seniory. „Povedla se mi příprava, v níž mi hodně pomáhali spoluhráči v čele s Milanem Hniličkou. Ten je vždy ochotný kdykoliv poradit a v čemkoliv pomoci.“

Samotnou soutěž Michal zahájil jako jednička v juniorech a trojka v áčku, ve kterém se mu povedlo dostat se na led ve čtyřech extraligových střetnutích. Poté si zkusil i druhou hokejovou ligu mužů v barvách Jablonce nad Nisou. „Myslím, že taková vytíženost mi vyhovuje a může jenom prospět. Získám tak hodně zkušenosti, které jsou pro brankáře velmi důležité. Vážím si každého tréninku s „áčkem“ a makám na sobě nejen na tréninku,“ hlásila tato liberecká naděje během roku.

V další sezoně zamířil mladý Tygr opět sbírat cenné zkušenosti do jednoho z menších klubů. Ovšem oproti působení v sousedním Jablonci dostal příležitost hrát ještě o stupeň výš, celý ročník odchytal v prvoligové Třebíči. A nevedlo se mu vůbec špatně! Stal se týmovou jedničkou, když dokázal předčit o sedm let staršího konkurenta. Celkově odehrál pětatřicet utkání a opět ukázal, že má ambice na to hrát elitní českou soutěž.

Do kabiny „A“ týmu si Michal přinesl i svou přezdívku, tutéž kterou nosí slavný český fotbalista. „Říkají mi Méďo.“ A jaké má koníčky? „Rekreačně hraji squash, tenis nebo fotbal. Alespoň jednou měsíčně pak vyrazím s přítelkyní do kina a divadla. Také pravidelně chodím na dlouhé procházky se psem, kdy čerpám klid a pohodu. A abych nezapomněl - velmi rád řídím auto.“

V roce 2007 byl Michal Nedvídek členem  českého reprezentačního celku na MS „20“ ve Švédsku. A nyní má životní šanci – přispět k postupu do semifinále na zimní světové univerziádě v Harbinu.