V Japonsku na pozvání Mitsubishi Electric

O tom, že se začnou učit japonsky, začali přemýšlet Miloš Hernych a Ondřej Štípek z Fakulty mechatroniky a mezioborových inženýrských studií Technické univerzity v Liberci po návratu z Japonska, kde byli na pozvání firmy Mitsubishi Electric.

Student pátého ročníku Ondřej Štípek zvítězil  v  soutěži zaměřené na netradiční aplikace programovatelných logických automatů (PLC) Mitsubishi Electric, kterou vyhlásilo české zastoupení této firmy spolu s časopisem Control Engineering Česko.

 Jako první cenu  získal  mimořádné stipendium  ve výši dva tisíce Eur a navíc návštěvu ve výrobním závodě Mitsubishi Electric v městě Nagoya v Japonsku. Na cestě ho doprovázel vedoucí vítězné práce Miloš Hernych, který na FM TUL vyučuje předmět  Projektování automatizovaných systémů.

„Byl jsem překvapen, kolik v Japonsku pracuje Evropanů.  Jsou tam  na tříroční stáži, naučí se japonsky a pak jim firma nabídne zajímavou pozici ve své evropské pobočce. Vedení firmy nás ujišťovalo, že má velký zájem o technicky vzdělané odborníky ze střední Evropy. Velmi pozorně proto sledovali prezentaci naší univerzity, a proto chtějí příští rok soutěž zase opakovat,“ řekl Hernych s tím, že doporučuje studentům TUL neignorovat inzeráty v menze, na kterých  zahraniční firmy nabízejí pracovní stáže v Japonsku.

Během svého  šestidenního pobytu navštívili dva výrobní závody v doprovodu  zástupce pro střední a východní Evropu pana Takashi Kawamura. V ceně byly také výlety po japonských památkách „Obdivovali jsme  japonskou  organizovanost a smysl pro přesnost. Program jsme měli rozdělený na minuty a  přijít pozdě o jednu minutu už byl problém. Jednou jsme si při večeři sedli jinam, než jsme měli  a málem nastal chaos. Co se naplánuje, musí se splnit, v práci nosí všichni uniformu, aby byli poznat. Jako návštěva jsem vyfasovali firemní čepičky, ale ty jsme museli vrátit,“ vypravuje a Ondřej Štípek, jehož práci hodnotili zástupci firmy jako“best of best“.

Ondřej v ní systémově využil a propojil různé prvky z výrobního sortimentu firmy Mitsubishi Electric v takzvaném inteligentním obytném domě, přičemž vše integroval pod společné řízení.  S trochou závisti se oba pánové shodli na tom, že Japonsko hodně investuje do vysokých škol a do vědy a výzkumu. Japonci zkrátka mají jasno, v čem je perspektiva.

 „Neukázali nám  žádné výrobní speciality a ve firmě se také nesmělo fotit. Závidět jim můžeme ohromný pořádek ve výrobních halách. Zastavil jsem se u řezání součástek elektromotoru laserem. Vypadalo to jako hlavolam a vyšel z toho elektromotor,“ řekl Ondřej. A vážně, co byl největší zážitek? Že je  Japonci  přátelsky objímali a často se smáli.  Oproti našim představám se prý  umějí ( aniž by se zpronevěřili své pověstné slušnosti) docela odvázat.  Je to možná tím, že mají málo času.

„Pracovní dobu mají sice stanovenou na osm hodin, ale výroba je naplánovaná na jedenáct. K večeru jdou z práce rovnou do restaurace  a musí stačit všechno – najíst se i napít. Zvládnou to – i pivo i sake i trochu čínského šnapsu.  No a pak jsou veselí.   Tvrdili, že u nich za rok určitě   začneme pracovat. Nevím, jako to moc mysleli vážně,“ usmívá se Ondřej Štípek ale s učením  japonštiny zatím nepospíchá i když by se tam podle Miloše Hernycha neztratil. Už jen proto, že jeho blonďaté vlasy vzbuzovaly pozornost. Dokonce se s ním chtěly vyfotit japonské gejši a děti chtěly od něj na jedné zástavce podpis do památníčku. 

„A také jsem od jednoho japonského kolegy dostal na památku  pěknou podložku pod myš. To už je důvod přemýšlet o kariéře v Japonsku," dodává  s nadsázkou Ondřej.