Univerziáda: Táta je nejlepší trenér

Čtvrté místo na přeskoku a sedmé na kladině – taková je bilance české reprezentantky  ve sportovní gymnastice Jany Komrskové na 25. letní světové univerziádě v Bělehradě. Domů se vrací s hezkými zážitky.  

„Univerziády jsem se zúčastnila poprvé a jsem mile překvapena. Na tuto soutěž jsem se těšila, pro mě je čest reprezentovat, proto jsem si velice vážila této příležitosti. Byla jsem mile překvapena velkou konkurencí, účastí kolem dvaceti gymnastek ze světové špičky z Číny, obou Korejí, Ruska, Ukrajiny, Japonska. Tato kvalita se pak projevovala v osmičce finalistek na jednotlivých nářadích. Proto jsem měla radost, že jsem startovala ve dvou soutěžích,“ svěřila se nám Jana Komrsková.

Největší pozornost soustředila na přeskok. Je to její silná disciplina a tak se uvažovalo o tom, zda si může sáhnout na některou medaili.

„Je nutné to vzít reálně. Na první a druhé místo byly dvě vážné uchazečky – Číňanka a korejská závodnice. Bronz – o tom se nechalo uvažovat. Já jsem chvilku na této pozici byla. Po mně se představila Ruska a odsunula mě na čtvrté místo. Myslím si, že jsem skočila dvakrát dobře. Na to se dívám docela objektivně, subjektivní názor naopak měli rozhodčí, známky mohly být vyšší. Před soutěží jsem byla klidná, soustředěná, přišlo hodně diváků, ideální prostředí. Když se nyní dívám s odstupem na čtvrtou pozici, mám z ní radost. Kdyby to byl bronz, bylo by to skvělé,“ hodnotila své vystoupení Jana.

Účast na univerziádě vzala jako přípravu na říjnové mistrovství světa v Londýně. Příští rok ji čekají státnice na Fakultě sportovních studií v Brně. Lze zvládnout náročné studium a vrcholový sportr. Přiznává, že je to možné. Jana našla na Masarykově univerzitě v Brně pochopení. Škola ji vychází vstříc a ona sama považuje vzdělání za důležitou věc v životě každého mladého člověka. A přemýšlí o tom co bude dělat dál. Prozrazuje, že by to mělo být něco kolem gymnastiky. Tu má ráda a nechce se ji vzdát. Neriskuje, takže zdraví ji zatím slouží…

Do Bělehradu přijela spolu s tatínkem Janem. I trenérem. Nedá na něho dopustit. „Šest let mě  už netrénuje. Učí ve Zlíně, trénuje tam v klubu a tak jsem ráda, že jel se mnou na univerziádu. Pořád si myslím, že to je nejlepší trenér v republice,“ pochvalovala si tatínka i trenéra v jedné osobě jeho dcera Jana.