Příběh univerziádní vítězky Jiřiny Ptáčníkové: od krize k úspěchu

Přesně ve stejný den, kdy česká reprezentantka ve skoku o tyči Jiřina Ptáčníková získala na letní světové univerziádě v Bělehradě zlatou medaili, vyšel v magazínu Víkend Hospodářských novin zajímavý rozhovor, který dokresluje úspěch české vysokoškolačky.

Třiadvacetiletá atletka si prošla těžkou krizí, když ji kvůli zdravotním problémům vyloučili z domovského klubu a odvrátil se od ní i její dlouholetý trenér. V červnu se z outsiderky stala mistryně republiky, která se v Berlíně na mistrovství světa utká s těmi nejlepšími na světě.

 Vyznání Jiřiny Ptáčkové, vítězky 25. letní světové univerziády ve skoku o tyči:

„Před dvěma lety u mě lékaři zjistili narušený imunitní systém s podezřením na zhoršenou funkčnost štítné žlázy. Léčili mě prášky, půl roku jsem se trápila. Nepodpořil mě trenér ani vedení klubu Dukla. Psychicky nalomená jsem odjela z Prahy, a občas dokonce uvažovala o tom, že s atletikou skončím. Díky rodičům jsem však takové myšlenky zahnala a s tátou začala znovu trénovat. Nicméně pro trenéra Boleslava Peteru, který mě do skoku o tyči zasvětil, jsem se stala v jedenadvaceti letech neperspektivní.

V Dukle jsem dostala začátkem letošního roku výpověď, ale pomocnou ruku mi podali v pražském policejním klubu Olymp. Nepřišla jsem tam s medailemi ani s jinými vynikajícími výsledky na kontě, ale oni mi přesto nabídli výborné podmínky.Ujal se mě ruský tyčkařský specialista Nikolaj Gorožkov,. V mnoha směrech se o mě také staral můj přítel, nejlepší český překážkář Petr Svoboda.

A úspěch se dostavil letos v červnu na mítinku v německém Rehlingenu. Tam se mnou na přední příčky nikdo nepočítal. Já jsem ale skočila 455 cm. Zvítězila jsem, dosáhla svého maxima, vytvořila rekord stadionu, ve světových tabulkách se zařadila na páté místo a splnila limit na srpnové mistrovství světa v Berlíně.

Trénuji hlavně rychlost a sílu. Rezervy mám ve všem, nic není stoprocentní, pochopitelně ani technika skoků. Jako jedna z mála tyčkařek jsem nezačínala s gymnastikou, což považuji jako nevýhodu , proto se kromě cvičení síly a rychlosti věnujeme s trenérem i této oblasti.

Asi jsem se potatila… i když taťka byl výborný sprinter, u mě se zase zalíbila tyčka. Když jsem začínala, kromě trenéra Dukly Boleslava Patery mi také hodně pomáhala skvělá česká tyčkařka Pavla Hamáčková.

Z juniorského období, kdy mě na velké mezinárodní akce připravoval Pavel Beran, vzpomínám na mistrovství Evropy v roce 2005 v litevském Kaunasu – tam jsem bojovala o medaili, ale nakonec jsem se musela spokojit se čtvrtým místem.O rok později jsem se dočkala prvního startu v kategorii dospělých na evropském šampionátu ve Švédsku.     

P.S. Připomeňme, že v roce 2005 si z univerziády z Izmiru vezla první medaili oštěpařka Barbora Špotákové a o tři roky se stala tato univerziádní „hvězda“ olympijskou vítězkou. Jiřina Ptáčníková, studentka Policejní akademie, má tedy nejlepší vzor.