Koncept Bílé knihy terciárního vzdělávání selhal

V Malé aule Karolina se uskutečnila mimořádná tisková konference, které se zúčastnili rektor UK prof. RNDr. Václav Hampl, CSc., kancléř univerzity RNDr. Tomáš Jelínek a prorektor pro rozvoj prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc. Tématem tiskové konference byly tři aktuální okruhy problémů a otázek spojených s vysokoškolským vzděláváním a vědeckou činností, které chod univerzity zasahují a podvazují zejména její budoucí rozvoj:

a) Reforma terciárního vzdělávání (Stanovisko k postupu a k aktuálním návrhům MŠMT)

b) Reforma financování vědy a výzkumu (Stanovisko k verzi přijaté Poslaneckou sněmovnou a ke schváleným přílepkům)

c) Finanční situace a investiční rozvoj Univerzity Karlovy

Genezi situace kolem tak zvané Bílé knihy terciárního vzdělávání v úvodu tiskové konference shrnul rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl: „UK se od samého začátku celého procesu přípravy Bílé knihy na jaře 2007 intenzivně účastnila. Proběhla celá řada připomínkových řízení, kdy jsme předkládali fundované, věcné, důkladné a akademickou obcí prodiskutované argumenty. Většina připomínek však nebyla ze strany tvůrců Bílé knihy akceptována. UK se ve stanoviscích chovala velmi konzistentním způsobem a to i pak, když už byl náš hlas hlasem osamoceným, což dnes už naštěstí neplatí, upozorňujícím na vážná rizika navrhovaných postupů v Bílé knize.

Bílá kniha terciárního vzdělávání byla vzata na vědomí vládou začátkem tohoto roku a rozběhl se proces přípravy věcného záměru zákona o terciárním vzdělávání, který má bohužel ještě méně akceptovatelné parametry k projednávání, než měla Bílá kniha. Podkladové materiály jsou před akademickou obcí poměrně striktně utajovány a minimálně první verze obsahovala velmi rasantní politizaci řízení vysokých škol, exkurzi studentů z akademické samosprávy vysokých škol, která byla do značné míry okleštěna při absenci či spíše neexistenci jakýchkoliv zákonných záruk fakult, a mnoho dalších problematických záležitostí. Mnohé z těchto našich připomínek jsem vznášel spolu s dalšími členy konzultační skupiny. Nejproblematičtější věci byly ze druhé verze vyškrtnuty, nicméně materiál se dnes už definitivně dostal do podoby, kdy přestává být zřejmé, k čemu má doopravdy sloužit, jaké tam jsou návaznosti, kdy není jakákoli možnost namodelování reálných efektů změn, protože definitivně přestávají být vzájemně provázány.“

Na nevyslovenou otázku, jak dál s Bílou knihou, odpovídá rektor Hampl jednoznačně: „Musím konstatovat, jakkoliv je mi to líto, že Bílá kniha terciárního vzdělávání nesplnila očekávání široké demokratické diskuse alternativ a že tento proces jednoznačně znamená promrhání dvou let, které mohly být stráveny nad konstruktivní věcnou diskusí, která by nás někam dovedla. Proto si myslím, že nezbývá v tuto chvíli než proces přípravy věcného záměru zákona zastavit a znova se vrátit k věcné diskusi fundamentálních základů toho, co je a co není skutečně potřeba ve vysokoškolském vzdělávání změnit a to ve vazbě na evropské procesy, které v oblasti terciárního vzdělávání probíhají, ještě mnohem těsnější, než je má Bílá kniha a následující věcný záměr. V tomto smyslu jsem v pondělí odeslal dopis panu ministrovi, ve kterém jsem ho vyzval se stručným shrnutím této argumentace, aby proces přípravy věcného záměru zákona zastavil.“

Druhým avizovaným, volně souvisejícím tématem tiskové konference byla reforma financování vědy a výzkumu. K němu rektor UK Václav Hampl řekl: „Reforma financování vědy a výzkumu, tj. novela zákona 130, která byla nedávno schválena sněmovnou a dnes je na programu Senátu PČR, se od reformního procesu Bílé knihy poměrně výrazně liší. Rozhodně probíhala demokratická diskuse nad přípravou tohoto materiálu, sice složitě a s občasnými zaškobrtnutími, a následně byla připravena paragrafová podoba rozsáhlé komplexní novely zákona 130 o podpoře vědy a výzkumu z veřejných prostředků.

Upozorňovali jsme na možná rizika implementace těchto změn a přispěly jsme řadou dalších podstatných připomínek. V tomto případě mohu říct, že tyto v zásadě připomínky UK, potažmo České konference rektorů byly akceptovány,“ řekl rektor Hampl a dále shrnul přínos novely zákona 130: „Základní princip novely je ten, že veřejné prostředky mají být výrazně efektivně přesunovány od těch subjektů, které nejsou schopny prokázat reálné vědecké výsledky směrem k těm subjektům, které výsledky v kvalitní podobě vykazují. To nemění nic na tom, že reálná efektivita tohoto procesu bude nakonec záviset i na podzákonných normách, jako je třeba metodika hodnocení výsledků, a tam verze v tuto chvíli existující rozhodně vykazují nedostatky.

Není totiž vůbec jednoduché vyhodnocovat výsledky ve velmi širokém rozmezí vědních oborů s velmi rozdílnými celosvětovými publikačními zvyklostmi apod. Nicméně platí, že metodika, jaká je dnes, je pro některé obory poměrně funkční, pro jiné obory, zejména humanitní, je potřeba je výrazně dopracovat. Stejně tak záležitosti, které se snaží kvantifikovat vědecké aktivity směřující k inovačnímu transferu, také nejsou zatím v metodice dobře vyřešeny, ale jsem si jist, že proces dolaďování metodiky bude pokračovat.“

U reformy financování vědy vzbudily pozornost akademické obce tzv. „poslanecké přílepky.“ „Materiál jako celek,“ pokračoval Václav Hampl, „proběhl širokou důkladnou demokratickou diskusí, ale v novele zákona v paragrafovém znění se na konci při projednávání v parlamentních výborech najednou objevilo několik přídavků, které se netýkají zákona 130, nýbrž modifikují zákon 111 o vysokých školách. A to naprosto neprodiskutovaným a podle mého názoru jednoznačně špatným způsobem a ještě navíc procedurou, kdy vysoké školy neměly možnost se k tomu vyjádřit, doplnit a opravit některé technické nedostatky, zejména přechodná ustanovení. Z těch přílepků bych chtěl zmínit zejména jeden a to ten, který se týká zaměstnávání akademických pracovníků, který podle mého názoru bude působit velmi výrazně proti pružnosti akademického prostředí a povede k fixaci personální struktury.“

Jedním z témat, které je mezi laickou veřejností vnímáno asi nejvíce a kterému se Univerzita Karlova věnuje dlouhodobě a důsledně, je finanční situace vysokého školství. S ní přímo souvisí zejména investiční rozvoj UK.

„To je téma, které je na pořadu dne,“ zdůraznil rektor Univerzity Karlovy, „zejména kvůli tomu, že do ČR začnou přicházet z Evropských strukturálních fondů nemalé prostředky - mám na mysli zejména Operační program VaVpI, který přinese prostředky pro rozvoj vědeckých institucí, jako jsou vysoké školy, ale mimo Prahu! UK má eminentní zájem tyto prostředky využít ve svých lokalitách - Hradec Králové a Plzeň - nicméně jádro infrastruktury univerzity je v Praze. Netýká se to jen UK, ale všech pražských vysokých škol, které dohromady podle metodik, které máme k dispozici, jsou odpovědny za 60 až 75 procent celkového vědeckého výkonu České republiky. Zanedbat infrastrukturu této síly tak zásadním způsobem je hazardem. A to se bohužel děje.

Investiční rozvoj vysokých škol je financován Státním programem investičního rozvoje vysokých škol. Už před třemi lety byla UK vyzvána ministerstvem školství, aby připravila investiční program. To jsme řádně vypracovali tak, aby UK měla šanci ustát a posilovat svoji konkurenceschopnou pozici v evropském kontextu. Investiční potřeby UK v Praze jsou rozhodně v řádu minimálně 4 mld korun na dalších 5 let. Bohužel od té doby se s investičním programem ze strany státu vůbec nic nestalo a to ještě tváří v tvář evropským penězům, které mají přijít do mimopražských lokalit. To je věc, které se univerzita samozřejmě snaží čelit investováním vlastních prostředků do svého rozvoje v míře, v jaké může, jeden z výrazných příkladů je např. nová kolej v Hostivaři, ale naše prostředky jsou výrazně omezené. Bez zřetelné podpory státu hrozí propad pozice Univerzity Karlovy v evropském kontextu.“

Situaci vyjádřil řečí čísel kancléř Univerzity Karlovy Tomáš Jelínek: „Budu-li zaokrouhlovat, tak aktuální provozní rozpočet UK je 7,5 mld korun ročně. Z toho je zhruba 2,5 mld. státní příspěvek na vzdělávací činnost, dalších zhruba 2, 5 mld si UK vydělá na grantech, výzkumných záměrech a dalších projektech v rámci vědy a výzkumu a ty poslední 2,5 mld. jsou vlastní příjmy univerzity. To je struktura, která i v rámci celoevropského srovnání nemá obdoby, protože zde jsou veřejné prostředky mnohem nižší, než by být měly. V Evropě je 84 procent rozpočtu vysokých škol financováno z veřejných zdrojů.“

„Dlouhodobé podfinancování, které se akcelerovalo v posledních letech, ale existuje už dlouho,“ uzavřel tuto kapitolu rektor Hampl, „nepovede k nějakému kataklyzmatickému zbourání systému, povede plíživému, postupnému snižování kvality úrovně vysokých škol.“